7 věcí, o kterých se mylně domníváme, že pochází z Francie, ale s Francií nemají vůbec nic společného

Pro většinu z nás vše, co je spojené s francouzskou kulturou, je považováno za elegantní a nádherné. Každá věc, která s sebou nese přívlastek „francouzský“ získává automaticky dalších 100 bodů navíc v atraktivnosti. Ovšem překvapivě mnoho věcí, které jsme zvyklí vnímat jako francouzské, ve skutečnosti s Francií nic společného nemají.

Nastudovali jsme si za vás trochu té francouzské historie, abychom uvedli věci na pravou míru.

Francouzský polibek

Jedná se o nejintimnější druh polibku, jaký známe. Nezahrnuje pouze použití rtů, ale také jazyka. Zajímavé je, že donedávna Francie pro daný polibek neměla ve svém jazyce ani název. Až v roce 2014 francouzské vydavatelství Le Petit Robert přidalo do svého slovníku sloveso „galocher“, což znamená v doslovném překladu „líbat se s jazykem“.
Výraz „francouzský polibek“ se poprvé objevil v anglickém jazyce na počátku 20. století. Díky tomu, že Francouzi byli v Británii považování za vášnivé a vynalézavé milovníky, se Britové rozhodli tuto představu spojit se jménem smyslného polibku.

Francouzská kafetiéra

Historie původu francouzské kafetiéry je trochu záhadou, ale tvrdí se, že určitý prototyp se objevil v 50. letech minulého století. Zcela jisté je, že byla patentována Attiliem Calimanim, Italem z Milána, v roce 1929 a zdokonalil ji další Ital jménem Faliero Bohdanini v roce 1958.

Ukázalo se tedy, že kafetiéra vděčí za svou existenci Itálii. Navíc, je dost nepravděpodobné, že si budete moct někde popíjet horký nápoj z malé francouzské kafetiéry v pařížských kavárnách. Espresso je stále nejpopulárnějším nápojem na mnoha místech a připravuje se proto ve velkých kávovarech.

Francouzský buldoček

Předkové těchto buldočků byli původně chováni v Anglii a do Francie přišli až na začátku 19. století společně s jejich chovateli. Svou rodnou Anglii opustili hlavně kvůli průmyslové revoluci a svůj nový domov našli právě ve Francii, kde si je majitelé kaváren, stejně jako řezníci nebo kurtizány, oblíbili natolik, že z nich udělali své domácí mazlíčky. Věří se, že toto plemeno bylo poprvé registrováno ve Francii, proto jim celý svět přidělil přívlastek francouzský.

Francouzský cop

V podstatě tento účes nemůže pocháze z Francie, jelikož jeho prvotní existence byla spatřena před více jak 6 000 lety na kresbách v jeskyni v Alžírsku. Navíc tyto copy existovaly také mezi starými Kelty a čínskými ženami. Takže proč francouzský cop? Na tuto otázku není přímá odpověď. Ovšem existuje určitá domněnka, že Francie vždy byla považována za hlavní město módního průmyslu, cokoliv pokrokového a populárního bylo automaticky spojováno s Francií.

Termín „francouzský cop“ se poprvé objevil v roce 1871 v článku amerického časopisu Arthur’s Home Magazine, ale jelikož článek neobsahoval žádné fotografie, můžeme se jen domnívat, že se jednalo o skutečný francouzský cop, který známe dnes.

Francouzská manikúra

Francouzská manikúra byla vymyšlena Američanem Jeffem Pinkem v roce 1976, jenž je zároveň tvůrcem značky ORLY. Pink byl kdysi požádán o pomoc hollywoodským producentem, zdali by nemohl vymyslet nějaký univerzální lak na nehty, který by dobře seděl všem herečkám. Tento nápad byl původně nazván Natural Nail (Přírodní nehet). Svůj současný název získal, až když se Jeff vydal do Paříže a lakoval nehty modelkám svým novým druhem manikúry. Od té doby jeho produkt získal popularitu u francouzských žen, což se následně rozšířilo do celého světa.

Ještě stojí za zmínku, že většina francouzských žen preferuje manikúru bez lesku nebo přirozeně béžové a růžové barvy.

Francouzské dušené maso se zeleninou

Francouzské dušené maso se většinou na jídelním stole ve Francii objeví v podobě pečené kotlety pod vrstvami brambor, smetany a sýra. Tak jako tak, Francouzi jen stěží slyšeli o metodě přípravy tohoto pokrmu a pokud ano, název je určitě jiný, než jak jej známe my. Nejčastější francouzskou metodou přípravy masa je boeuf bourguignon – hovězí dušené maso se zeleninou v husté vínové omáčce.

Francouzský toast

Klasické francouzské toasty byly konzumovány dávno předtím, než se Francie vůbec objevila na mapě světa. První zmínku můžeme najít v Apiciu – kuchařce ze starověkého Říma. Římané milovali hodování nad smaženými kousky chleba namočenými v mléce a vejcích. Název „francouzský toast“ se objevil v Anglii v 17. století. Mimochodem, možná byste ještě chtěli vědět, jak jej pojmenovali Francouzi – Pain Perdu, což znamená „pokažený chléb“.

BONUS: Francouzské ženy

Nebojte se, francouzské ženy existují, my se jen chceme zmínit o tom, jaký obraz francouzských žen nám představuje kinematografie, média nebo módní a kosmetický průmysl – velmi ženská, nedbale okouzlující, velmi štíhlá a vždy stylová. To je obraz, který nám automaticky vytane na mysl, jakmile se řekne francouzská žena. Ovšem většina žen ve Francii je velmi daleko od těchto představ.

Některé mediálně známé osobnosti začaly ničit tento mýtus a tvrdit, že ženy ve Francii jsou stejné jako kdekoliv jinde na světě. Přibírají na váze kvůli vysoké konzumaci pečiva, šatník nemají vždy perfektně sladěný a tráví spoustu času tím, aby byly přirozeně krásné. Takže nemusíte mít žádné obavy, že byste se nikdy nestala klasickou francouzskou ženou, spousta z nich je na tom stejně jako vy.

zdroj: brightside.me