Nespavost může být až chronická, její léčba se ale obejde i bez léků

Někteří lidé považují spánek za ztrátu času. Už slavný vynálezce žárovky, Thomas  Alva Edison, se chlubil svým kolegům tím, že spí jen čtyři hodiny denně a povzbuzoval je k témuž. Svého plánu dociloval tím, že si nad postelí nechal svítit svou novou žárovku, čímž zahnal usínání a mohl tak déle pracovat. O století později věda jeho teorii potvrdila, nicméně neshledala na ní nic prospěšného. Expozice umělému světlu v posteli doopravdy vede k neschopnosti usnout a dlouhodobě k nespavosti. Ta se pak může rozrůst v poruchu trvající celý život, který tím ale nijak neobohatí, ba právě naopak.

Nespavost není pouhý symptom

Dříve se potíže se spánkem považovaly za symptom některých závažnějších nemocí. Pět let po přelomu milénia však lékařská komunita tento přístup revidovala, neboť bylo zpozorováno, že tyto projevy mohou být přítomny i dlouho před výskytem jakékoliv další choroby. I když pak byla některá z nemocí diagnostikována a léčena, nespavost i nadále přetrvávala. A tak vzniklo paradigma chronické nespavosti, která se vyznačuje potížemi s usínáním, případně předčasným probouzením a celkově špatnou kvalitou spánku. Není třeba podotýkat, že kvalita života jedince trpícího nespavostí jde rapidně dolů.

Aby bylo možné nespavost označit za chronickou, musí tato situace nastat nejméně třikrát do týdne a trvat nejméně tři měsíce. V opačném případě se hovoří jen o dočasné poruše, která se nazývá akutní nespavostí.

Vyléčit tělo a duši i zlepšit návyky

Zdravý spánek v dostatečné délce je pro lidský život klíčový. Optimální doba spánku by měla činit 7 až 9 hodin, přičemž čím mladší jedinec je, tím více spánku jeho tělo vyžaduje pro správné fungování. Vznik nespavosti pak může souviset s různými faktory, přičemž odborníci je rozdělili do tří kategorií. Ve hře může být jednak vrozená predispozice k nespavosti daná geneticky, nejčastěji pak vstupují do hry nejrůznější druhy psychosociálních spouštěčů. Třetí kategorií jsou pak trvalé příčiny, což jsou různé druhy fyzických či duševních chorob.

Léčba nespavosti pak závisí právě na zjištěném původci těchto potíží. V případě některé z poruch nastupuje medikace, případně sezení u psychoterapeuta. Lékař může také do pacientova těla prostřednictvím farmak dodávat chybějící hormon melatonin, který má na starosti vyvolání spánku. Nefarmakologické postupy pak zahrnují zlepšení spánkové hygieny a návyků, trénink sebeovládání a různé relaxační techniky.

Obrázky: Freepik