Proč i inteligentní lidé věří dezinformacím o koronaviru

Nejhorší je smrt leknutím. Fámy a dezinformace vznikající kolem pandemie bývají často stejně nebezpečné jako nemoc sama. Někdy dokonce i nebezpečnější. Přesto, že vědecké a lékařské organizace stále neúnavně zveřejňují přesné a spolehlivé informace o průběhu pandemie a bojem s ní, stále vznikají další a další vlny dezinformačních zpráv, které děsí veřejnost a zhoršují průběh celé situace.

Fámy stojí lidské životy

Příklad hovořící za všechny je, že na území jedné íránské provincie na konzumaci průmyslového lihu zemřelo více lidí v důsledku falešných tvrzení, že alkohol chrání před vznikem nemoci, než na samotný COVID-19. Jistý muž ze Spojených států zase zemřel v důsledku pokusu o samoléčbu chlorochinem, který však byl ve formátu užívaném pro čištění akvárií.

To jsou extrémy, které vedly ke zbytečným ztrátám na lidských životech. Existují ale také zdánlivě neškodné fámy, které mohou třeba mnoho lidí ukolébat k falešnému pocitu bezpečí vedoucímu k ignorování bezpečnostních pokynů lékařů a zdravotnických zařízení a tak následně sebe i ostatní vystavit vysokému riziku infekce.

Nejsou to ale jen méně inteligentní lidé, kteří se na šíření falešných informací o pandemii podílejí. Naopak, mezi šiřiteli jsou také vysokoškolsky vzdělaní lidé, jednou z hlavní konspirační teoretičkou je jistá absolventka MIT a absolventka psychiatrie na univerzitě v USA, nebo také někteří světoví lídři, kteří doporučují léčiva, která nebyla testována ani schválena a jejichž užití může být diskutabilní až nebezpečné.

Přemíra zpráv blokuje kritické myšlení

Výzkumníci z oblasti psychologie, kteří se zabývají vznikem a šířením různých druhů dezinformací zjistili, že v případě zahlcení člověka velkým množstvím informací je mozek posuzuje jen zrychleně a intuitivně na základě několika klíčových faktorů, které ale umějí podvodníci důmyslně využít ve svůj prospěch.

Ukázalo se například, že člověk vnímá jako důvěryhodnější text ten, který je doprovázen obrázkem. Kromě toho je to také popisný jazyk a realisticky působící osobní příběhy. Tyto náležitosti stačí, abychom byli s důvěryhodností spokojeni a dále se nesnažili o další kritické ověření pravdivosti, počínaje například ověřením důvěryhodnosti zdroje.

Důležitou roli v pokládání informace za pravdivou hraje roli opakování. Staré pořekadlo hlásá, že stokrát opakovaná lež stává se pravdou a s tím nelze než souhlasit. I když jsme byli původně k informaci skeptičtí, čím vícekrát se s ní setkáme třeba na sociálních sítích nebo jiných internetových stránkách, případně nám o ní poví ještě někdo další, koho my sami považujeme za důvěryhodného, tím více její pravdivosti uvěříme, bez ohledu na to, zda si to zaslouží.

Zdroj: BBC Future

Obrázky: Freepik