Dva zoufalci, co se našli. Skutečný příběh, který stojí za filmem „Nedotknutelní“

Život někdy píše dramatické příběhy a jedním z nich je i osud někdejšího obchodníka se šampaňským hraběte Philippa Pozza di Borgo, který skončil po nehodě na vozíku. Stejně jako všichni lidé, ani on do doby nehody nepřemýšlel nad překážkami nebo nad svými nedostatky. Odvahu žít podle svého získal coby upoutaný na invalidní vozík, kdy spolu se svým marockým ošetřovatelem dokázali vzájemně otevřít svá srdce a odvrhnout předsudky o rase, sociálním zařazení nebo věku. Jejich příběh je motivací pro všechny, není proto divu, že inspiroval filmaře a příběh „Nedotknutelní“ získal mnohá ocenění.

Přátelství nehledě na společenský status

Dva muži. Jeden je synem vévody Pozza di Borgo a markýze de Vogue a jeho rod sahá až do 16. století, druhý Maročan žijící na pařížském předměstí, který právě opustil zdi věznice po šestiměsíčním trestu. Vzdělaný a milující operu, ale na invalidním vozíku, druhý toužící získat potvrzení o tom, že hledal zaměstnání, aby mohl získat podporu. Oba žijí v rozličných světech, nakonec se však stanou přáteli navždy. Jejich setkání oběma změnilo život, oba napsali knihu a stali se inspirací pro film.

Hrabě Philippe Pozzo di Borgo

Philippe se narodil do korsicko-francouzské rodiny jako syn vévody, požívá proto titulu hrabě a zdědil významný pařížský hotel, který slouží jako kongresový sál. Žil v luxusu a veškerém pohodlí, vystudoval a oženil se s Lucií. V manželství se mu narodila dcera. Během svého aktivního života pracoval pro slavného výrobce šampaňského Moët & Chandon a posléze pro společnost Pommery. Nescházelo mu v životě vůbec nic, bohužel jeho slibnou kariéru a bezstarostný život zpřetrhala nehoda v roce 1993 během paraglidingu, po které skončil jako tetraplegik na vozíku.

Abdel Yasmin Sellou

Muž, který je hraběti na míle vzdálen, je Maročan Abdel. Rozhodně nepatří mezi nejpracovitější a už při pohledu na něj byste si několikrát rozmysleli, zda jej zaměstnáte. Pochází z rodiny s devíti dětmi, proto byl ve svých 10 letech poslán za příbuznými do Paříže, kde na místním předměstí prožil dětství. Už v 16 letech byl vyloučen ze školy, protože okrádal spolužáky, v 18 letech podstoupil svůj první trest ve věznici za krádeže. Abdel však měl charisma, což lidem v jeho okolí imponovalo.

Péče o nemocného nebo vězení

Po deseti měsících ve vězení dostal Abdel možnost propuštění, když absolvuje kurz mechanika nebo si najde jiné zaměstnání. A zde se cesty hraběte Philippa a Abdela setkávají, zrovna v tu chvíli totiž aristokrat hledal pečovatele. Nápad najmout Abdela byl sice nejhorší možný, ale přinesl kýžené výsledky. Rozhodnutí najmout člověka, který se na takovou práci vůbec nehodí a přišel si o ni říci jen kvůli razítku pro úřady, navíc změnilo oběma mužům život.

„Nelitoval mě!“

Co přimělo hraběte, aby najal Abdela, který zrovna opustil zdi věznice? Podle jeho vlastních slov „byl přidrzlý, neuctivý, měl smysl pro humor, ale především mě nelitoval“. Hrabě si v přítomnosti Abdela zase začal užívat života. Abdel vnesl do Philippova života radost a spontánnost, Philippe tak přestal uvažovat o sebevraždě a přestal mít depresivní stavy. Naopak Abdela jejich přátelství zachránilo od života za hranicemi zákonů, který žil před setkáním s Philippem.

Dva zoufalci, co se našli

Později Abdel ve své knize popsal jejich začátek přátelství jako setkání dvou zoufalců, kteří hledali cestu ze svých potíží ven. On gangster z vězení, Philippe aristokrat stižený hendikepem a truchlící po ztrátě své manželky, která zemřela na rakovinu. Po celých 10 let byl Abdel Philippovým pečovatelem, jejich cesty se rozešly ve chvíli, kdy si oba našli životní partnerky. Abdel v současné době žije v Alžírsku a vlastní drůbeží farmu, má tři děti. Philippe se také usadil a se svou druhou manželkou Khadijou Najimi žije v Maroku, kde jej Abdel navštěvuje.

Úvodní obrázek: Gaumont Film Company, Zdroj: Brightside.me