Učil jsem se znovu dýchat, popisuje pacient vyléčený z koronaviru

Paulo Alves z Francie přežil onemocnění covid-19. S těžkým respiračním syndromem byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče nemocnice v Paříži, kde strávil dlouhou dobu v péči zdejších odborníků připojený na respirátoru. To mu ale způsobilo řadu následků a po vyléčení následovala dlouhá rehabilitace. Takovéto zkušenosti mají také mnozí další pacienti vyléčení z nákazy koronavirem s těžkým průběhem. Dlouhodobě nemocní pacienti po pobytu na jednotce intenzivní péče se kromě dýchacích obtíží potýkají také s celou řadou dalších nesnází plynoucích z dlouhodobého upoutání na lůžko. Objevují se komplikace při pohybu i psychologické následky.

Několikatýdenní hospitalizace si vybírá svou daň

Pacienti s těžkým průběhem nemoci covid-19 v důsledku nákazy koronavirem popisují pro média obtíže, které jim hospitalizace na jednotce intenzivní péče přinesla. Právě ti, kteří se zotavili z těžkého průběhu nemoci, se potýkají s velmi dlouhou rehabilitací. Jejich tělo totiž v mnoha ohledech „zapomnělo“, jak normálním způsobem fungovat. Selhávají funkce vnitřních orgánů. Tělo přestává umět vykonávat některé přirozené funkce, jako je vnitřní regulace tlaku spojená s pohybem atd.

Kvůli napojení na respirátory je zapotřebí do krku pacienta zavést tubus, který pomůže přivádět kyslík do plic. Kvůli tomu je zapotřebí lokální anestezie, která vede k dočasnému ochrnutí dýchacího svalstva. To je také důvod, proč se pacienti, kteří jsou po zotavení z plicní ventilace odpojeni, musejí znovu naučit přirozeným způsobem dýchat. To však není jediná obtíž, která ve spojitosti s léčbou závažného onemocnění vzniká.

Potíže s vnitřními orgány i pohybem

„Pacienti s nejtěžšími obtížemi bývají umístěni do polohy na břicho na několik hodin v průběhu dne, aby se jim usnadnila oxygenace. Ti také mohou trpět obtížemi s ledvinami, srdcem, játry i s neurologickými poruchami,“ uvedla pro agenturu AFP francouzský anesteziolog Stéphane Petit Maire.

Období intenzivní péče o pacienty s těžkým covid-19 často trvá velmi dlouho, obvykle dva až tři týdny, ale někdy i déle. Během této doby dochází k úbytku svalové hmoty a v jeho důsledku s pohybovými a neurologickými komplikacemi. Po týdnech trávených v leže si tělo pacienta musí znovu zvyknout na pohyb a změnu polohy. Stává se, že tělo „zapomene“ některé mechanismy, které mu umožňují regulovat krevní tlak ve spojitosti s pohybem.

Psychologické důsledky hospitalizace

Osamělost při pobytu na jednotce intenzivní péče zanechává těžké následky na psychickém stavu mnoha pacientů. Kvůli riziku nákazy jsou totiž těmto pacientům zakázány návštěvy, a proto nemocní velmi často tráví týdny v osamělosti, na což nebývají zvyklí. Z bezpečnostních důvodů v přítomnosti pacientů nezůstávají ani lékaři či zdravotní sestry. Po vyléčení se tak u pacientů objevuje posttraumatický stres, úzkost nebo deprese.

Obrázky: Freepik