Slušné vychování zahrnuje zdravení a říkání „prosím“, „děkuji“ nebo „promiňte“ má být naprostý základ, co by měli rodiče své děti naučit. V poslední době se ale zdá, že někteří rodiče na tato slovíčka rezignovali, dokonce i na výchovu jako takovou a přenechali své působení na děti modrým obrazovkám různých zařízení, na kterých ratolesti tráví hodiny denně. Slušné vystupování je přitom vstupenkou do společenského i pracovního světa.
Pomlouvání cizího vzhledu
Děti jsou upřímné, někdy tak mohou jejich slova zabolet, když jsou přímočaré příliš. Jindy naopak může být jejich komentář zábavný. Co se však nesluší děti učit, je pomlouvání vzhledu někoho jiného. Každý vypadá jinak a tloušťka, výška nebo fyzické potíže nemají být středem hovorů dospělých ani dětí. To by měli rodiče své děti naučit, aby pochopily, že jinakost je přirozená.
Shutterstock
„Jak se dnes cítíš?“
Starost o druhé, blízké i kolegy, je další věc, která usnadní život, když se ji děti naučí už v mládí. A zatímco „Jak se máš?“ nebo „Jak se máte?“ jsou zdvořilostní fráze na začátku hovoru, „Jak se cítíš?“ nebo „Co tě trápí?“ jsou otázky, které vzbuzují starost o bližního a opravdovou náklonnost. Děti by se také měly naučit mluvit o ostatních více než o sobě, protože jinak z nich vyrostou příliš sebestředné osoby bez špetky citu k ostatním, potažmo kolegům nebo podřízeným.
Pořádek kolem sebe i v okolí
Už malé děti se musí naučit, že si po sobě musí uklidit talířek ze stolu i hračky po hraní. Nepořádné děti vyrostou v neorganizované dospělé, kterým nebude záležet na domácnosti ani na tom, jak vypadá jejich okolí.
Respekt k dospělým a seniorům
Děti by se měly také naučit uctivosti k dospělým, učitelům, vychovatelům či trenérům, ale stejně tak k seniorům, vlastním prarodičům i ostatním starším občanům. Pochopení autorit v mládí usnadní v dospělosti práci v kolektivu.
Shutterstock
Úcta k soukromí
Důležité je dětem vysvětlovat pojmy jako soukromí a osobní prostor, protože je to důležité v osobním i pracovním životě. Samozřejmostí by mělo být klepání na dveře při vstupu do zavřeného pokoje nebo kanceláře. Obdobně jako se nevstupuje bez pozvání do pokoje, neprohlíží se zprávy nebo fotografie v cizím telefonu, byť je volně položený na stole.
Projevy laskavosti a dobročinnosti
Každý den alespoň jeden malý dobrý skutek! Osvojit si tohle pravidlo by měli dospělí i děti, protože každá laskavost zpříjemní den oběma stranám. Nemusí se jednat o finanční podporu nebo charitu, ale projev laskavosti nebo soucitu s ostatními, to vše bez ohledu na to, zda je dotyčný bezdomovec nebo jiné rasy, pohlaví či náboženství. Dokážete si představit o co krásnější by byl svět, kdyby tohle pravidlo dodržovali všichni?
Poděkování a vděk
Čekat od dnešních dětí vděčnost za drobnosti? Prarodiče často žasnou, jak jsou malé děti nevděčné a čeho jsou schopné, bohužel je to vždy dílem jejich rodičů. Poděkování za dárek, pomoc i pochvalu by mělo být zcela automatické, stejně jako ocenění laskavosti nebo projevy vděčnosti. Samozřejmostí by mělo být nejen poděkování, ale také pozdravení na úvod setkání i při rozloučení. I tyto dovednosti v dnešní době upadají v zapomnění, přitom jsou základem slušnosti.
Shutterstock
Oslovení na místo „hele“
„Hele, tamten kluk nebo tamta holka!“ Klíč k úspěchu, který používají úspěšní manažeři, je oslovování lidí jejich jménem. Je to známka zájmu, ale také obyčejná slušnost znát jméno osoby, se kterou se vede rozhovor. Je to i ukázka respektu k ostatním pamatovat si jméno nebo se slušně zeptat, jak se dotyčný jmenuje. Oslovení hele, kamarád nebo parťák rozhodně nepatří do mezí slušnosti.
Úvodní obrázek: Shutterstock, Zdroj: Huffpost.com, Psychologytoday.com
