Co se stalo s tou zdí, že pes už na ni několik dní úpěnlivě zírá? George Miller nebydlel v tomto domě dlouho, ale zeď se mu zdála stejná jako všechny dny před tím. Jeho pes však byl jiného názoru a už několikátý den odešel od zdi jen v případě, že se šel najíst nebo napít. Hned poté se vrátil vždy na stejné místo a koukal do ní. George se proto rozhodl nainstalovat kameru a zjistit, co stojí za podivným chováním psa. To ještě netušil, že mu tato situace zcela změní život!
Štěkání do zdi
Co s tím psiskem je, že pořád štěká na zeď a kouká do ní? Crosby, pes, kterého si George Miller pořídil před několika lety z útulku, se od jisté doby od zdi nevzdálil. Při jejím prohlížení však George nepřišel na nic zvláštního, zeď se zdála pevná a celistvá, bez děr. Pes začal vždycky šťastně vrtět ocáskem, když viděl, že George prohlíží stěnu a snažil se mu štěkáním naznačit, co jej trápí. Bohužel psi nemluví a George opětovně na nic pozoruhodného nepřišel, z čehož byl Crosby neskonale smutný.
Se souhlasem Geroge McAdam
Loajální a přátelský Crosby
Když se George Miller ve svých 29 letech přestěhoval do města, cítil se osamělý. Rozhodl se proto vzít si pejska z útulku, aby nebyl tak sám a do oka mu padlo štěně. Crosby se stal jeho nejlepším přítelem, byl přátelský a miloval procházky i hraní s Georgem. Stali se nerozlučnou dvojicí, která chodila do psího parku i mezi Georgovi kolegy. Už několik dní ale Crosbyho nezajímaly procházky, ale jen a pouze bílá stěna v domě.
Deprese z odchodu přátel?
Co se s Crosbym děje, ptal se sám sebe George. Snad netrpí depresemi? Crosby totiž miloval dovádění se psem a kočkou žijícími v sousedství, nedávno pošel pejsek a nedlouho poté zahynula i kočička. Je to snad odpověď, proč Crosby pouze kouká do zdi, štěká a nic jej nezajímá? George se bál nejhoršího, protože se pes choval podivně a nebyl společenský jako v minulosti. Stalo se dokonce, že jen nehybně ležel u oné zdi a ani jej nevítal při jeho příchodu z práce domů. Často ani Crosby nežadonil o jídlo, jen ležel u zdi a zíral do ní.
Shutterstock
Kamera odhalí tajemství
George už nevěděl, co dělat, aby byl Crosby šťastný jako dříve. Rozhodl se nainstalovat do pokoje kameru, aby viděl, co se děje v domě v době jeho nepřítomnosti. A byl překvapený, protože Crosby nezíral celý den jen na stěnu, ale bylo zřejmé, že něco u podlahy čichá a stále se snaží svým zíráním do zdi George na něco upozornit. Proč ale? George se rozhodl přijít této záhadě na kloub a objasnit tajemství zdi.
Detailní průzkum zdi u země
Když George viděl nadšení psa, když chtěl zeď opět zkontrolovat, byl si jistý, že Crosby není smutný ze smrti svých přátel, ale snaží se jen upoutat jeho pozornost. Zkoušel proto zjistit, ve kterých místech pes reaguje nejemotivněji a nejvíce štěká. A právě při prohlídce zdi nad zemí zaslechl jakýsi zvuk. „Slyšels to taky?“ otočil se George na Crosbyho. Jeho štěkání jej utvrdilo v tom, že to bylo to, proč Crosby už několikátý den na zeď upozorňoval.
Shutterstock
Díra za obložením
Po odstranění obložení se v sádrokartonu objevila menší díra. Byla přímo u země, těžko dostupná a ani kamera s nočním viděním neprozradila její obsah. George se proto sehnul a rukou začal prohmatávat prostor za zdí. K jeho velkému překvapení se náhle dotkl něčeho měkkého a chlupatého. Přes nečistoty a zbytky izolačního materiálu ale nedokázal onu věc vytáhnout, navíc opět oba zaslechli onen zvuk. Pes štěkal a začal vrtět ocasem, George opět vložil ruku do prostoru a chytil malé klubko chvějící se strachy, které vytáhl na světlo.
Za stěnou bylo uvězněné kotě
George zjistil, že se jedná o malinkaté kotě, které bylo uvězněné za stěnou minimálně pět dní, a proto se Crosby choval tak zvláštně a snažil se neustále přitáhnout pozornost svého majitele ke zdi. Navíc si George všiml, že kotě je až příliš nápadné kočce, která nedávno tragicky zahynula a patřila jejich sousedovi. Jak se ale kotě za stěnu dostalo? Propadlo dírou? Na to nedokázal George odpovědět, ale zvíře potřebovalo okamžitou péči, protože bylo žíznivé a hladové.
Shutterstock
Komu patří kotě?
Po zajištění kotěte se George rozhodl, že obejde sousedy a poptá se, komu může kočka chybět. Roztomilé kotě přece něčí musí být. Vyvěsil také plakáty s fotografií a svým telefonním číslem, ale odpovědi se mu nedostávalo. Zdálo se, že jde o toulavé kotě, které nikomu ze zdejších obyvatel nepatří. Georgeovou poslední nadějí byl veterinář, protože mikročip by mohl rychle odhalit jméno majitele.
Prohlídka u veterináře
George byl rozhodnutý majitele najít stůj co stůj, vzal proto malou kočičku hned k veterináři, aby mu pomohl. Ten kotě prohlédl a provedl nezbytná krevní vyšetření, aby vyloučil onemocnění, zkontroloval uši i oči, mikročip ale zvíře nemělo. George tedy stál opět na začátku. Komu jen kotě patří? A zatímco kotě do sebe cpalo granule, které dostalo od veterináře, snažil se George přes sociální sítě najít kotěti domov. George byl totiž pevně rozhodnutý, že si kotě nenechá.
Dočasný azyl
Crosby byl z kotěte nadšený, už několikátý den se zotavovalo z vězení za zdí, a bylo čím dál hravější. Nadto se mu líbila Crosbyho pozornost a mohlo si hrát s jeho srstí i ocasem. George měl o počtu domácích zvířat ale jasno, kotě půjde pryč nehledě na roztomilost a hravost. Kotě každým dnem sílilo, jednoho rána se proto George rozhodl, že kočku odveze do útulku. Celou cestu kotě úpěnlivě mňoukalo z košíku, George si nicméně stál za svým. Tedy jen do chvíle, než mu v útulku zaměstnanci sdělili, že mají přeplněnou kapacitu a kotě by museli nechat uspat. Existovala tím pádem jen jedna jediná možnost. Crosby bude mít celoživotního kamaráda.
Úvodní obrázek: Shutterstock, Zdroj: Postfun.com
