Tělo by bez podpory imunitního systému dlouze nefungovalo. Imunitní systém je to, co nás chrání před vnějšími, ale i vnitřními vlivy. Má schopnost být silnější po tom, čím se infikovalo v předchozí době. Dokáže dokonale spolupracovat s celým systémem těla a dokáže odlišit cizí buňky či látky, které do těla nepatří a účinně proti nim bojovat. Na druhou stranu ale existují chvíle, kdy imunitní systém napadne své jinak zdravé buňky v těle a vytváří tak onemocnění zvané autoimunitní. Než se tak stane, tak je potřeba, aby na imunitní systém a tělo působily vnější vlivy, například dlouhodobý zánět a jiné. Mezi nejčastější autoimunitní onemocnění patří roztroušená skleróza, myastenie, diabetes mellitus, revmatoidní artritida, psoriáza, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, Lupus erythematosus a jiné.

Kolik lidí tyto choroby postihuje

Autoimunitní onemocnění postihuje necelých deset procent lidí a dělí se do dvou kategorií. Ty orgánové, jako je dětský diabetes a systémová autoimunitní choroba, jako je lupus, který napadne více orgánů v těle. Nejhorší je, že takové onemocnění je chronické a vyznačuje se obdobím klidovým a vzplanutím. To znamená, že jednu chvíli máte pocit, že je vyhráno a jindy nemoc opět vzplane. Na sto procent tedy nelze říci, proč populaci autoimunitní onemocnění postihuje. Neexistuje pouze u nás, ale vyskytuje se po celém světě. Za nejhlavnějšími spouštěči stojí genetika, zánět, viry, choroboplodné zárodky, hormony, ultrafialové záření, psychotraumatická událost, dlouhodobý a silný stres a jiné.

Informovanost je důležitá

Dobrá zpráva je ta, že díky dnešní vyspělé době jsou lidé o takovém onemocnění informováni, a proto je větší šance na včasnou diagnostiku, která povede buď k pozastavení tohoto stavu či udržení pomocí správných léků. Rádi bychom vám sdělili, jak moc je stres zabijákem zdraví a jak dokáže zhoršovat celkové zdraví a příznaky autoimunitního onemocnění.

Imunita vs. stres

Naše imunita okamžitě reaguje na vzniklý stres. Konkrétně tedy na známý hormon kortizol. Tento hormon vzniká v nadledvinkách a snaží se pomoci vyrovnávat imunitní funkce. Na druhou stranu, pokud je stres silný nebo dlouhodobý, kortizol selhává, jeho počet se sníží a v těle vzniká zánět. Dlouhodobý zánět v těle vede ke vzniku onemocnění a také k poruchám, jako je autoimunitní onemocnění, srdeční choroby, cukrovka a jiné. Jakmile nastane situace, že je stres silnější než kortizol, který se kvůli stresu nezvládá tvořit, zvyšuje se zánět a u lidí, kteří jsou geneticky náchylní, může být právě stres a zánět hlavním viníkem vzniku této choroby. Také se stává, že mnoho lidí ve stresu žije každý den a zvyká si na tento stav, bohužel ale pouze zevně. Imunita i celé tělo na stres reaguje. A jakmile lidí začnou mít potíže, uvědomí si to až je pozdě, až je jim diagnostikováno autoimunitní onemocnění.

Vliv na psychiku

Jamile je tato nemoc diagnostikována, každá osoba prožívá smutek, vyděšení, uvědomují si ztrátu zdraví, kterou každý měl do této doby. Je také důležité zmínit, že každý tyto informace zvládá vstřebat jiným způsobem, ale každý potřebuje svůj čas na to, aby si tuto skutečnost v sobě vyrovnal. Existují však stádia, kterými člověk projde, než se se skutečností vyrovná.

Jaké fáze mohou nastat?

První fází je jistě šok nebo popření, že je člověk nemocný. To je ochranný obal, který způsobuje chvilkovou paralýzu osobnosti. Jednoduše nechceme věřit tomu, že jsme nemocní. Druhá fáze je hněv, který za sebou skrývá strach a úzkost. Jedná se o úlevu pro osobu, která psychicky trpí novou informací o zdravotním stavu. Třetí etapa je takzvané vyjednávání, kdy se člověk snaží slovně vše napravit, slibovat, že to napraví. Čtvrtá fáze je smutek. Člověk v této situaci již pochopil, že nemá smysl vyjednávat ani se hněvat. Pokud se člověk dostane do fáze s číslem pět, znamená to, že přijal informace tak, jak jsou a učí se s těmito informacemi žít. Každý člověk si těmito fázemi projde. A to především tehdy, když nám lékař sdělí takové onemocnění.

Je potřeba se naučit s tímto onemocněním žít

Lidé s touto diagnózou mají pocit nízké sebeúcty, jsou nejistí a smutní. Je třeba si ale uvědomit, že není potřeba si pokládat otázky: Kdo mě teď bude chtít? Seženu si jinou práci? Co budu dělat, až mě vyhodí? Tyto otázky jsou zbytečné a věřte, že se s autoimunitním onemocněním dá bojovat i v tichosti a můžete také žít plnohodnotným životem. Velkou pomocí bude člověk, kterému věříte, kterému se můžete svěřit, a který pro vás bude mít pochopení. Co bude pro vás dobré? Nepodléhat onemocnění, ale začít přemýšlet do budoucna. Přemýšlet o tom, co můžete budovat, a také si stanovit nějaké cíle, za kterými si pomocí plných sil půjdete.

Obrázky: Freepik, Zdroj: Health.harvard.edu