Pokud máte sourozence, tak jste o tom s největší pravděpodobností již mnohokrát přemýšleli. O čem je řeč? O tom, proč jste v mnoha věcech tak rozdílní, když máte oba stejné rodiče. Odlišnostmi mezi sourozenci se již po desetiletí zabývají také psychologové. Jedním z nich je i Kevin Leman, který odlišnosti mezi sourozenci vysvětluje v závislosti na tom, zda se jedná o nejstaršího, nejmladšího či prostředního sourozence. Jinými slovy naši osobnost do velké míry ovlivňuje to, v jakém pořadí jsme se narodili.

Prvorození

Na to, jaký člověk z nás později vyroste, má podle Lemana velký vliv to, zda se v rodině narodíme jako dítě nejstarší, prostřední či nejmladší. Prvorozené děti mají vždy relativně nezkušené rodiče, a proto se tak do určité míry vlastně stávají experimentem. Prvorozené děti si sice na jednu stranu mohou užívat neomezenou pozornost svých rodičů, ale zároveň obecně platí, že rodiče na ně bývají přísnější. To může být příčinou toho, proč je mnoho nejstarších dětí perfekcionisty. Prvorození lidí jsou také považováni za důvěryhodné, svědomité, opatrné a orientované na úspěchy. Obecně se brzy stávají jakýmisi „malými dospělými“, protože odpovědnost za mnoho věcí padá na ně, nikoli na mladší sourozence.

…a ti druzí

Druhorozené děti mají již zkušené rodiče, kteří vědí, co funguje a co naopak nefunguje. Zároveň rodiče bývají i méně přísní. Na druhou stranu se druhorozené děti samozřejmě se svým starším bratrem či sestrou musí dělit o pozornost rodičů, to má často za následek to, že se u nich vyvine chování, kterým se snaží druhé potěšit i získat jejich pozornosti či souhlas. Naopak s perfekcionismem se u druhorozených dětí setkáváme jen zřídka. Pokud později do rodiny přibude ještě další potomek, často bývá ve srovnání se svými sourozenci nejvíce temperamentní, extrovertní a bezstarostný. K jeho záporným vlastnostem patří sebestřednost a tendence k manipulaci druhými.

Obrázky: Pixabay