Zvířata jsou od přírody považována za mírumilovné tvory, nesmí se však s nimi zacházet krutým způsobem. Poté se mohou změnit v agresivní stvoření, která každá přítomnost člověka jen rozčílí. Krutost týraných zvířat je ovšem především tvrdou skořápkou, kterou se snaží sami sebe chránit. Uvnitř jsou stále vystrašená a citlivá. Kdo by se jim také divil. Stejně jako tomuto koni jménem Major.
Kruté techniky, jak koně zkrotit
Muži, kteří dříve Majora vlastnili, používali kruté techniky, jak zvíře zkrotit. Neustále ho bili, nechávali ho bez jídla a pití přivázaného u kůlu. Přes veškeré peklo, které si musel prožít, přežil a následně byl od těchto zlých lidí zachráněn do bezpečí. Muž jménem Max si ho vzal pod svá křídla, i když ho jeho okolí původně zrazovalo.
Shutterstock
Mladý a neukázněný hřebec
Janny Grapperhaus, Maxova dcera, vzpomíná, kdy její otec přivedl Majora poprvé domů. Byl divoký, neukázněný, neposlouchal, ihned překousal několik metrů plotu a útočil na kohokoli, kdo mu přišel do cesty. Max však odmítal Majora nějak zvláště krotit, už vůbec ne tak, jak to dělali jeho předchozí majitelé. Místo toho se mu věnoval. Dal mu veškerý jeho čas, aby si získal jeho ztracenou důvěru. Obecně, aby obnovil jeho víru v lidi. Byla to metoda, o níž ostatní pochybovali, ale Max se nechtěl vzdát.
Získal si Majorovo srdce
Max si nakonec získal Majorovo srdce, stejně jako Max naprosto podlehl Majorovi. Trvalo to dlouhé 2 roky, než přišly první výsledky. Major svému majiteli důvěřoval natolik, že ho na sobě nechal i jezdit. Navzdory všemu byl divoký kůň zkrocen, a to i bez tvrdých metod, které by zahrnovaly týrání a bití. Mezi mužem a koněm vznikla skutečná láska.
Poslední rozloučení
Když Max zemřel a jeho rodina a přátelé se sešli na jeho pohřbu, truchlili společně s Majorem, který se odmítal vzdálit od otevřené rakve. Rozloučil se posledním polibkem na Maxovu hlavu. Jedná se o krásný příběh toho, že láska a trpělivost jsou neskutečně silné a vítězí nad jakýmkoli zlem.
Úvodní obrázek: Shutterstock, Zdroj: Dailymail.co.uk
