Je skutečně srdcervoucí, když si člověk uvědomí, kolik opuštěných zvířat se potuluje ulicemi a nemohou požádat o pomoc, zvláště ta, která jsou nemocná a umírají. Je tolik živých tvorů, jež umírají sami, protože neexistuje nikdo, kdo by se o ně postaral. Když byl nemocný pes Watson přivezen do útulku, jediné, co pracovníci útulku mohli udělat, bylo podat mu trochu jídla, vody a dopřát pohodlí. Ovšem jedna milovnice zvířat šla za hranice svých pracovních povinností a zajistila ubohému psovi, aby se cítil v posledních chvílích svého života milovaný.
Janine tráví čas se zvířaty každý den a moc dobře si uvědomuje, jak moc tato stvoření potřebují lásku a péči. To ale není možné u každého zvířecího přítele, ovšem, když viděla pitbula Watsona, ihned věděla, co musí udělat. Bylo zřejmé, že Watson zažívá své poslední chvilky a jediné, co pro něj v takovou chvíli mohla udělat, bylo obejmout ho.
Viděla už příliš mnoho nemocných a zraněných tvorů jako je Watson. Projevila obrovskou empatii ke zvířeti, kterého nikdo nemiloval a nikdo se o něj nestaral.
Watsonovo tělo bylo pokryto boláky a měl neoperovatelný nádor. Neexistovalo nic, co by ho mohlo zachránit, snad jen trocha lásky, péče a pohodlí mu mohly usnadnit cestu na druhý břeh. Janine strávila u Watsonova pelíšku celou noc. Když se ráno probudila, věděla, že je Watson už blízko ke svému odchodu z tohoto světa a netrvalo dlouho, než zemřel. „Jsem velmi vděčná, že jsem ho mohla pevně držet celou noc a být s ním v jeho poslední chvíli. Říkala jsem mu, jak moc je milovaný a jak je jeho život cenný. Zlomilo mi to srdce, ale nelituji,“ řekla Janine.
Pokud si myslíte, stejně jako my, že je Janine skutečnou zvířecí hrdinkou, sdílejte tento příběh se svými přáteli a rodinou.
Zdroj: en.stories.newsner.com
