Příběh se odehrává v roce 1964, kdy se mladý student Randy Gardner rozhodl, že provede sám na sobě experiment. Rozhodl se nespat tak dlouho, jak jen to půjde. Vydržel dlouhých 264 hodin, tedy 11 dní. Spolu se svými kamarády chtěli zjistit, jak na člověka působí dlouhodobá absence spánku.
Hodili si korunou
San Diego Historical Society
Žádný z přátel nechtěl být ten, který zůstane vzhůru, a tak to vyřešili tak, že si hodili korunou. Randy se stal tím, který bude muset zůstat vzhůru. Brzy po zahájení experimentu ale zjistili, že budou muset přijmout další osobu. Dva lidé byli málo. Ti museli Randyho totiž pozorovat neustále a zaznamenávat jeho chování. Všímat si abnormalit a všeho, co by mohlo být pro experiment důležité.
Vedlejší účinky nedostatku spánku
San Diego Historical Society
A jaké byly výsledky jejich výzkumu? Prvních pět dnů probíhalo vše tak nějak v normě. Pátý den ale začal být Randy velmi podrážděný a stěžoval si na pachy a zvuky, které nikdo jiný nevnímal. Sedmý den byl hyperaktivní po dobu několika hodin. Pak se trochu uklidnil. Osmý den mu byl předložen jednoduchý matematický příklad (měl odečíst dvě čísla), ale nebyl schopen jej dokončit. Důvodem bylo to, že úplně zapomněl, co se po něm vlastně chtělo.
Jak to skončilo?
San Diego Historical Society
Po 264 hodinách bez spánku Randy prostě sklonil hlavu a usnul. Byl převezen do nemocnice, aby se zjistilo, zda se na jeho zdraví experiment nějak nepodepsal. Spal 14 hodin v kuse, přičemž délka REM spánku trvala 120 minut. Po probuzení se vrátil do normálu, byl schopen normálních aktivit a matematických výpočtů tak, jako předtím. Jeho mentální funkce byla také ve stejném stavu, jako před jeho dlouhé době „nespánku“. Zdálo se tedy, že všechno je tak, jak by mělo být. Nebyla to ale tak úplně pravda. Po letech od ukončení experimentu ale začal trpět nespavostí.
Úvodní obrázek: San Diego Historical Society, Zdroj: Historyofyesterday.com
