Jen tak si tam stála uprostřed parku – malá modrá bouda pro domácí mazlíčky. Judy, zakladatelka organizace pro záchranu zvířat, už mnohokrát viděla podobné smutné situace, kdy lidé zanechali své mazlíčky v parku a zmizeli. Na tomto místě se to stávalo tak často, že se Judy rozhodla každý den podstoupit jednu procházku, zdali nenajde opuštěné zvíře.
A tentokrát se opět podařilo. Zpočátku se zdálo, že v malé boudě není žádný pohyb. Přesto Judy musela přístřešek prozkoumat. Co kdyby bylo uvnitř zoufalé zvíře, čekající na pomoc? Pravděpodobné také bylo, že na ni bude čekat divoké zvíře. Možná rozzlobený mýval!
Judy byla odhodlaná. Opatrně odtáhla plachtu a zalapala po dechu – z pod polštáře na ni vykukovaly dvě vyděšené oči! Patřili malému pejskovi, jenž vypadal velmi vystrašeně.
V dohledu nebylo žádné jídlo ani voda a přikrývky byly chladné. Judy okamžitě vzala štěňátko do náruče a přivedla k nejbližšímu veterináři. Tam se dozvěděla, že nebohé stvoření je staré asi 10 měsíců a trpí demodikózou. Naštěstí však netrvalo dlouho a lékaři pomohli štěněti s brzkým uzdravením.
Judy štěňátko pojmenovala Najila, zkráceně Jila, což v arabštině znamená „oči, které září“. Jak dokonale padnoucí jméno. Jila strávila dobu své rekonvalescence v Judyině domě, než se pro ni našel nový pěstounský domov.
Judy se bude po Jile jistě stýskat, ale nikdy nezapomene na ty dvě vyděšené oči, které na ni čekaly v malém stanu uprostřed prázdného parku. A přesně proto dělá to, co dělá – chce pomoci více takovým opuštěným a laskavým duším, jako je Jila. A určitě ji brzy čeká další výprava po okolí!
Co říkáte na dnešní příběh mladé Judy? Je obdivuhodné, čemu zasvětila svůj život. My doufáme, že na světě bude více takových lidí a pokud souhlasíte s námi, sdílejte její příběh mezi svými přáteli a rodinou.
Zdroj: addictingstories.org
