Známky autismu u kojenců, které lze poznat už během prvního roku života. Na jaké vývojové rozdíly si dát pozor?

Autismus existuje v mnoha různých typech a intenzitách. Zatímco na některých autistech byste jejich postižení vůbec nepoznali, jiní jsou bezpodmínečně odkázaní na pomoc pečovatele. Příčiny autismu dosud nejsou plně vysvětlené a názor na ně se v průběhu času radikálně mění. Dříve se mělo za to, že autismus je důsledkem emocionálně chladné matky, která svému dítěti neposkytovala dostatečnou psychologickou odezvu. Dnes se tato teorie popírá a při vzniku poruchy autistického spektra se hovoří spíše o genetických, hormonálních či neurologických faktorech. Ať je to jakkoliv, lze příznaky autistické osobnosti, pokud víte, co hledat, pozorovat už u nejmenších dětí.

Autismus lze poznat už během prvního roku života

Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí si většina rodičů všimne některých náznaků autismu u dětí kolem prvního až druhého roku života. Při jejich identifikaci je důležité pozorování i rodičovské instinkty. Včasná identifikace vývojových rozdílů je navíc důležitá, protože poskytuje výhodu ve včasné změně přístupu k dítěti a tím k jeho bezproblémovějšímu růstu.

Co tedy u dítěte pozorovat? Na rozdíl od jiných typů postižení, jako je například Downův syndrom, autismus nemění fyzický vzhled dítěte. Projevuje se však způsobem, jakým děti komunikují a jaký mají vztah ke světu kolem sebe. Poruchy autistického spektra se však, jak už jsme zmínili výše, od sebe mohou velmi lišit, proto je zapotřebí svá případná podezření konzultovat s ošetřujícím pediatrem.

Oční kontakt

Malé děti obvykle udržují oční kontakt s ostatními lidmi už od velmi útlého věku. Do dvou měsíců obvykle bývají schopné lokalizovat obličeje a prostřednictvím očního kontaktu budovat sociální vztahy a získávat informace o svém okolí.

Podle výzkumů na toto téma je právě snížený oční kontakt od druhého měsíce věku časným indikátorem poruchy autistického spektra.

Chabá gestikulace

Děti používají gesta už dlouho předtím, než se naučí mluvit a je to ve skutečnosti jedna z prvních forem jejich komunikace. Autistické děti obecně gestikulují mnohem méně než děti s normálním vývojem. Právě menší gestikulace může naznačovat také možnost jazykového opoždění.

Dalším indikátorem je, když dítě nenásleduje váš pohled, když na něco ukazujete. Tato dovednost se nazývá „společná pozornost“ a u autistických dětí je často oslabena.

Omezená či žádná odpověď na vyslovení jejich jména

Kolem šestého měsíce života většina kojenců projevuje povědomí o svém vlastním jméno, zvlášť když jej vyslovuje jejich matka. Autističtí kojenci však na své jméno neorientují často až do devíti měsíců. Samotný tento projev však nelze jednoznačně pokládat za známku autismu, nicméně v mnoha případech k němu vede.

Méně emocí

Výrazy obličeje jsou důležitý neverbální způsob komunikace myšlenek a pocitů. Výzkum z roku 2006 však zkoumáním dětí předškolního věku dospěl k tomu, že autistické děti projevují prostřednictvím své mimiky mnohem méně emocí než jejich neautističtí vrstevníci.

Nedostatek emocí v mimice však nemusí znamenat, že děti pocity neprožívají. Často je tomu právě naopak, jen se to na jejich tváři projevuje méně.

Opoždění řeči

Vývoj řeči u dětí a batolat je velmi individuální záležitost. Výzkumy však ukazují, že roční autisté často říkají méně slov, ale i jim rozumějí méně než neautistické děti. Pokud dítě do 16 měsíců nevyslovuje jednotlivá slova a do 2 let nepoužívá dvouslovné fráze, je dobré si promluvit s pediatrem.

Regrese

Ztráta už jednou naučených schopností a dovedností může být podle odborníků známkou autismu. Pro rodiče je regrese velmi obtížná zkušenost a ani vědci si úplně nejsou jisti, proč k tomuto stavu dochází. Nejsou známy žádné souvislosti se zkušenostmi z dětství, prodělanými nemocemi či užívanými léky.

Autistické děti často ztrácejí dovednosti v batolecím a pak v předškolním věku a z více než devadesáti procent se jedná o dovednosti jazykové.

Pokud tedy vaše dítě i v pozdějším věku brebtá, málo gestikuluje, nenavazuje oční kontakt a neprojevuje další sociální chování, promluvte si o tom s dětským lékařem, který vám případně doporučí další postup.

Úvodní obrázek: Freepik, Zdroj: Healthline.com