Když mladý pár dojedl svou večeři, požádal o účet. Jakmile se číšník vrátil, poděkoval za jejich trpělivost a poté odběhl k ostatním zákazníkům. Makenzie pokračovala ve svém příspěvku takto: „Když jsem tam tak seděla a dívala se na něj, jak tam lítá a každému se omlouvá za čekání, podívala jsem se na Stevena a řekla mu, že takhle jsme také jednou vypadali i my. Vůbec mi taková práce nechybí a nikdy jsem ji nemilovala. Dělala jsem ji jen pro dobré spropitné.
Proto jsme se rozhodli, že by bylo dobré, kdyby obsluha dostala alespoň minimum ze spropitného, které by obdržela normálně, protože tuto noc zřejmě moc peněz za pomalý servis nedostanou. Odešli jsme dřív než si toho stačili všichni všimnout a nesvěřuji se s naším skutkem jen proto, že očekávám poplácání po zádech. Píši to jen jako přátelskou připomínku toho, že je vždy lepší přemýšlet nad celou situací, než začneme soudit. Vždy si pamatujte, odkud jste přišli.“
Makenzie a její manžel zanechali obsluze v přepočtu 2 200 korun spropitné, ačkoli večere je vyšla asi na 1 400 korun. Na účet pak napsali vzkaz: „Oba jsme byli na stejném místě jako vy. Posíláme to dál.“
Sdílejte tento inspirující příběh mezi svými přáteli a rodinou a šiřte tuto myšlenku co nejdál.
Zdroj: en.stories.newsner.com
