Plakal a omlouval se. Říkal, že musí spěchat, protože jeho žena je doma sama. Když jsme došli společně k pokladnám, zjistili jsme, že jeho potraviny jsou zabalené v nákupních taškách a zaplaceny. Jeho pláč byl v tu chvíli silnější.
Vyprávěl, že bojoval ve Vietnamu a Korejské válce a svou zemi miloval, ale až do dne, kdy si myslel, že jeho země na něj zapomněla. Oba jsme propukli v pláč. Sdílela jsem s ním jeho vlastní boje a strach, dodal mi slova moudrosti a povzbudil mě, že možná po tom všem se o sebe lidstvo stále dokáže postarat. Dnešní den toho byl důkazem. Děkuji Elmerovi, děkuji personálu supermarketu a děkuji Bohu za lekci, kterou mi dnes dal.“
Tato žena je skvělým příkladem toho, jak maličkosti dokážou velké změny. Sdílejte její příběh mezi svými přáteli a rodinou.
Zdroj: en.stories.newsner.com
