Navštěvujeme různé školy, základní, střední, pokračujeme na vysokou, abychom si mohli splnit své sny, vést duchaplné konverzace a možná i změnit svět. Ale vsadíme se, že tato učitelka si nikdy nemyslela, že vrcholem její kariéry bude učit neslyšící děti, že plynatost a následně její výsledek – větry, mohou okolní lidé slyšet.
Trapná situace vyústí v zajímavou konverzaci
Anna Trupiano je učitelkou prvního stupně na základní škole Kendall Demonstration Elementary School ve Washingtonu DC. Škola se specializuje na podporu neslyšících a nedoslýchavých studentů od první až do osmé třídy. Kromě výuky obvyklých školních předmětů Trupiano také učí své žáky, jak se chovat ve společnosti. Ovšem její poslední hodina vyústila v něco, co jistě nečekala. Musela poučit děti o takovém menším osobním problému – vypouštění větrů. Když si šestiletý chlapec z její třídy, neslyšící, hlasitě ulevil, někteří jeho žáci se začali smát. Chlapec byl jejich reakcí zmatený a skleslý, nevěděl totiž, že větry mohou vydávat zvuky. Naštěstí se z toho ale stala povedená lekce, na kterou Trupiano určitě nikdy nezapomene. Nakonec se o svůj příběh podělila i na sociálních sítích, kde sdílela konverzaci mezi ní a jejími žáky. Téma? Větry jsou slyšet.
Shutterstock
Konverzace učitelky a žáků
“Žák: Proč se na mě všichni dívají?
Učitelka: Protože slyšeli tvé větry.
Žák: Jak to myslíte?
Učitelka: Slyšící lidé mohou slyšet, když někdo vypustí větry.
Žák 2: Počkat, mohou slyšet všechny větry?
Učitelka: No, ne všechny, ale některé ano.
Žák 3: Jak poznáte, které mohou slyšet a které ne?
Učitelka: Hm, víte, někdy můžete cítit, jak se vaše hýždě pohybují, když vypouštíte větry. Mnoho z nich lze pak slyšet. Ale pokud se vaše hýždě nehýbou, většinou větry slyšet nejsou.
Žák 1: Řekněte jim, ať neposlouchají moje větry. To není hezké.
Učitelka: Slyšící lidé nemohou přestat slyšet větry, to se prostě děje.
Žák 2: Tak tedy přestanu vypouštět větry já.
Učitelka: Každý to dělá, je to zdravé. Nemůžeš přestat.
Žák 3: Počkat. Každý? I moje máma?
Učitelka: Ano.
Žák 2: Můj táta?
Učitelka: Ano.
Žák 1: I vy?
Učitelka: Ano.
Všichni se smějí.
Žák 1: Takže můžete slyšet a cítit všechny větry?
Učitelka: Některé ano. Ne všechny.
Žák 2: Mohou je slyšící lidé i vidět?
Žák 3: Jo, z jejich zadku jde zelený dým, viděl jsem to v televizi.
Učitelka: To se tak ale neděje v reálném životě.
Žák 1: Co? Já už těm větrům nerozumím.”
Tento příběh o tom, jak mladá paní učitelka vysvětluje neslyšícím dětem, jak vlastně funguje u lidí plynatost a vypouštění větrů, bude jistě jedním z našich nejoblíbenějších příběhů k vyprávění.
Úvodní obrázek: Shutterstock, Zdroj: Relayhero.com
